RECENZE

 

Hudební recenze: Louie Austen - Last Man Crooning / Electrotaining You!

Přesně za týden se fandové Louie Austena, rakouského velikána se silným hlasem, konečně dočkají dvanácti jeho nových skladeb... Vlastně ne, každou z nich z jeho alba Last Man Crooning si mohou užít hned dvakrát - každá totiž vyfasovala také příslušný remix od zvučného studiového jména. Díky promu jsme si během dvou měsíců novou desku dostatečně naposlouchali a tak vám teď nabízíme dva pohledy na jednu věc. Prodlužte si také léto před plískaniceni na dohled a sami si vyberte - je lepší remix a nebo originál? My už v tom máme poměrně jasno - jak kdy a hodně záleží také na tom, s kým se o tuhle muziku vlastně budete dělit...   

 
Čtyřiašedesátiletý rakouský zpěvák Louie Austen o sobě aktuálně prohlašuje, že je poslední zpěvák sentimentálních skladeb na světě: Last Man Crooning. A s obličejem "osmahnutým" elektrickým proudem (mrkněte na booklet) dodává: Electrotaining You! Těmito dvěma výrazy Austen pojmenoval své nové album, které vychází rovnou jako dvojcédéčko: na prvním disku najdete klasické Austenovské skladby (Last Man Crooning), na druhém pak remixy těchto skladeb (Electrotaining You!). S trochou nadsázky musím napsat, že jeho nápad s dvojalbem se ukázal být nápadem neocenitelným. Nebýt tohoto faktu, musel bych zaujmout k výslednému tvaru výrazně kritičtější postoj. Tušil snad Austen, že s dalšími variacemi na téma "lázeňský švihák, house, sentiment, brokenbeat atd.“ již u publika neobstojí tak dobře, jako dřív, a proto přidal remixový chod? Asi ano. Že nevíte, kdo je Louie Austen a divíte se, proč o tomto "staříkovi" píšeme zrovna na našem serveru?
 

Takže proto: Austen už jedenáct let spolupracuje s mladými, talentovanými elektronickými producenty, vydává mraky singlů i alb, a dokonce před třemi roky založil label LA Music. Přestože by se mohl klidně na stará kolena vrátit na pódia Las Vegas, kde prožil jednu nezanedbatelnou část svého pěveckého života, a kde nejspíš získal lásku k bílým oblekům, které nikdy nesundává, má jiné plány. Austen si jednoduše odmítá hrát na stárnoucího Sinatru a zpívat pro šedesátileté dámy. Nejdříve k prvnímu disku: na Last Man Crooning složili všechny skladby společně Louie Austen, Don Summer a Aid Abu Taleb, v několika skladbách ještě troškou do mlýna přispěla Sophie Geymueller (pro veřejnost jména v podstatě neznámá, i když například Summer spolupracoval s DJ Hellem nebo Thomasem Schumacherem). Složky "zpěv - hudební podklad“ působí velmi kompaktním dojmem, mnohem víc, než na předchozím albu Iguana (2006), kde se kvůli různorodé směsce producentů, např. Phonique, Melnyk, Christopher Just, DJ Friction nebo Chick On Speed, nechala hudební složka "upozadit" v domnění, že hudebně nevyčnívat pomůže Austenovu zpěvu vystoupat do výšin. Na Last Man Crooning jistě najdete spoustu úžasných skladeb: při některých vám boky samovolně vystřelují do stran (např. Hold On), u jiných se budete vlnit v lehkém samba rytmu (Bondi Beach), unese vás brokenbeatový podklad i uvolněný zpěv.
 

Bohužel je zde ale o trochu více skladeb, kterým chybí zajímavé, propracovanější, dokonalejší nápady, ona pověstná jiskra, mrknutí oka na slečnu u prvního stolu... A tak se klidně může stát, že si více oblíbíte disk druhý. Už jenom vaše oko určitě potěší jména remixérů jako Ian Pooley, Matzak, Maertini Bros nebo Filippo Moscatello. A když se ještě po vložení cédé do přehrávače přidá i zvukový vjem, můžete být doslova ztraceni a pohlceni. Minimal, tech-house? Jistě. Je libo deep-house? Cokoliv si budete přát.... Takže pravděpodobně i díky druhému disku mám nakonec z dvojice Last Man Crooning / Electrotaining You! docela příjemný pocit. Určitě pozitivnější, než kdyby vyšly odděleně.

Hodnocení: 60 %

Jaroslav Zapletal

 

“Rakouský Tom Jones!“ unáhlil by se ve svém soudu znavený recenzent, který už zase nestíhá uzávěrku a na monitor svého zaprášeného počítače přes stohy ještě nevydaných CDček, o nichž musí něco napsat, pomalu nedohlédne... Jasně, určitá podobnost s tygrem z Walesu tu samozřejmě je. Oči vidí vedle sebe zhruba stejně staré gentlemany, pány v nejlepších letech, kteří se tak svůdně obtáčí kolem mikrofonního stojanu, trénované uši zase nepřeslechnou široký hlasový rozsah, natož barvu, která tak snadno staví chloupky do pozoru. Jenže tím to také končí. Zatímco Tom na sobě pracoval jako mladý jinoch, slavný Vídeňák je překvapivě senzací pouze poslední dekády, Tom až příliš teatrálním, Louie spíše ležérní a zdrženlivý a přestože si také tygr později zařval při hostování ve skladbách jednočlenných projektů Chicane či Mousse T., z hlediska té moderny se vítězem stává...  Své nové CD, narozdíl od předchozího alba Iguana, už si musel vydat na vlastní značce LA Music sám, což v těchto pro hudební průmysl zatraceně těžkých časech není už vůbec žádné překvapení.
 

Nový je ovšem také tým lidí, s nímž se do celého tuctu skladeb před časem pustil a to včetně Betty S. Ta jediná s ním mohla sdílet společný mikrofon a smířit se s lehkým upozaděním, aby hlavního hrdinu v poněkud krátkém příběhu příliš nezakrývala. Ano, že je album krátké, si uvědomíte velmi rychle a s klasickou rádiovou stopáží to může už v polovině na vás působit poněkud uspěchaným dojmem. “To už jsou čtyři roky, co jsem nevydal desku? Carino, zamluvte mi na měsíc studio, to napravíme...“ Pevně věřím, že takhle nějak to nebylo. :) Kdo chce víc, ten si může dát tuhle dvanáctku nových skladeb znovu - jen musí vyměnit disk. Teprve teď k vám může Louie promlouvat i dlouhých osm minut v kuse, když se svěřil do rukou takovým studiovým celebritám, jako jsou například jeho starý známý Phonique, jeho starý známý Christopher Just, jeho starý známý Rodion, Ian Pooley, Eric D. Clark, Kinky Movement, Naughty a další... S Hold On, kterou by snad jen ten Ashley Slater z Freak Power zazpíval ještě o chloupek lépe, v dobré náladě a se slušivou dávkou sebevědomí se vám zahryzne do kůže a nepustí. Kéž by každá popina v rádiu zněla právě takhle! S Paris si i v klasických podzimních plískanicích prodloužíte léto, svá slůvka v puse on tak ležérně převaluje a vy máte pocit, (vlastně to Betty) že s ním právě s hlavou v oblacích kráčíte některým z těch mnoha prosluněných bulvárů. Ani ono “Je t´aime“ si tenhle velký svůdník a cestovatel celým světem neodpustí...



Louie Austen - Make Your Move (Ruede Hagelstein remix)

To Bondi Beach už je o poznání kýčovitější! Úplně před sebou vidíte účastníky zájezdu, kterak se v přímořském městečku jednoho vlahého večera před sněhobílým hotelovým komplexem opírají o stejně sněhobílá umělohmotná lehátka a s Piňa Coladou s deštníčkem visí Mistrovi na rtech. Hotová estráda, normální Ein Kessel Buntes na playback - teď si konečně připadám až příliš mlád na to, abych tohle “umění“ pochopil a hlavně mu ho uvěřil... Velmi přesvědčivý naopak umí být v působivé Wild Thing. Napsaná jak pro potřeby Jamese Bonda, který zůstal před dlouhou zítřejší misí chudák osamocen bez cizí ženy v cizím pokoji, když tu náhle bez zaklepání nádherné stvoření překračuje práh. Zvířecím pudům prostě neporučíte a tahle deska je sexy. Velmi sexy! A byl by samozřejmě hřích zapomenout na ploužáky typu She´s My Lady. Kolikrát už tady tohle téma bylo a přesto jsou tu další skryté možnosti, jak ho oprášit - ach ta láska... Věřte tomu, že s tím druhým remixovým CD na ni příliš nepomyslíte! Přestože jsou aranže jednotlivých skladeb vůči originálu velmi citlivé, tenhle disk je určen výhradně pro tanec. Tak přestaňte přemýšlet a pusťte se do něho – pokaždé jiné tempo, pokaždé jiná nálada, pokaždé jiné kroky, jen ty odlesky jeho zlatých hlasivek stále tolik oslepují... Mnohem víc než zrcadlová koule!

Hodnocení 70%

myclick
 

interpret/album: Louie Austen/Last Man Crooning / Electrotaining You!

label: LA Music

url: www.louieausten.com, www.myspace.com/louieausten 

styl: pop, jazz, disco, house

foto: Alexander Dubaic
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016