RECENZE
Recenze: Dysmusax - Bez R dosti
Petr Novotný aka Dysmusax nám o sobě dal poprvé vědět zhruba před rokem a půl v souvislosti s remixérskou soutěží Paul Oakenfold Remix Competition. Nyní na svém graficky hodně zdařilém webu www.dysmusax.cz nabízí vlastní materiál pod souhrnným názvem Bez R dosti. Pro mě hodně temná deska obsahuje i skladbu Studna se samply z Majora Zemana, kterou jsme si zahráli také ve vysílání Radia Akropolis. Douple se na toto demo zaměřil blíže ve své recenzi...
Dysmusaxovo demo je přehlídkou nareverbovaných samplů a instrumentů, ale bohužel také na tento typ hudby příliš používaných smyček (zacyklené vokály, celkový patternový dojem), které často vzbuzují pocit uměle natahovaných tracků.
V určitých momentech, především prvních tří a pátého tracku s podobnou chilloutovou atmosférou, se zde prolínají navzájem poměrně nesouvisející náladové vrstvy, které vytvářejí trochu nepřehlednou a chaotickou koláž. Na skladbách je znát množství stráveného času, který ovšem často finálně bývá na škodu (pokud jde o mě, mám zkušenost, že rozdělit si skládání tracku (zejména motivy) na více než pár dní, má za následek křečovité roubování nových zvuků na předchozí atmosféru). Zvukově, co se čistoty samplů týče, však nelze říct ani půl slova proti.
Čtvrtá skladba "Nahownoallhes" je příjemná, lineární záležitost s nu-jazzovou atmosférou, které se nedá moc věcí vytknout. Vyvážený zvuk, učebnicové postupy. Předělávka majora Zemana má stylovou potemnělou atmosféru, velmi příjemná, široce prostorová echa, místy trochu nedotažené beaty pokud jde o hlasitost jednotlivých instrumentů.
Sedmou skladbou je decentně zakopnutý downtempo/breakbeat/2step s funky-kytarovými samply podtržený krokovou, rytmickou basou; v zásadě je remake "Ready, steady, go" Paula Oakenfolda plnohodnotný remix jak má být.
Osmý track je minimalistická zlomenina o několika málo vrstvách a devátý kousek, který demo uzavírá je odlehčená, příjemná drum'n'bassovka ala Omni trio s Aphroditem - asi nejzdařilejší track z CD vůbec.
Celkově je z CD rozhodně cítit potenciál a schopnost vybočit ze škatulek a scénářů a určitě i dlouhodobá zkušenost se zvukovým experimentováním a komponováním. Přesto demu chybí nějaký pojící náboj, jasně daná stopa, které se posluchač může chytit a plynout s ní, proto bych možná doporučil vybrat si některý obecnější/širší styl, v rámci kterého by se tvorba odehrávala. Navíc mám pocit, a to je asi největší problém, že Dysmusax se příliš opřel o samply, cuty a místy trochu zapomněl na osobní invenci; skládat skladby s ambientní náladou z evidentně již vytvořených zvuků a vokálů mě osobně přijde trochu mimo mísu.