Hudební recenze: Orbital - Blue Album

Orbital patřili a stále patřit budou k nejvýraznějším prvkům taneční kultury 90. let minulého století a kdo tomu nevěří, ať si sežene jejich ranná alba v barvách zelené či hnědé. Zpočátku byli plodnější, než ke konci své kariéry, přesto si na počet osmi alb za dobu dvanácti let nemůžeme stěžovat. Pokud by se vám přeci jen všechna alba nepodařila najít (málokdo je asi ze své sbírky bude prodávat do bazaru), postačí vám skvělá best of kompilace, která vyšla  v roce 2002 v níž najdete vše podstatné z kariéry tohoto bratrského dua, včetně zajímavých verzí a rarit.

Já osobně jsem si zamiloval album The Middle Of Nowhere a následující, do nedávné doby poslední album The Alogether mě dost zklamalo a byl sem pln očekávání, s jakou důstojností Orbital ze scény odejdou. Modré album obsahuje celkem 9 skladeb:

V úvodu CD narazíte na temnou, ambientně laděnou skladbu Transient. Zpočátku pouze psychedelické zvuky, připomínající žbluňkání vody o kovovou nádobu doplní později melodická část, o kterou se postarali smyčcové nástroje jako housle, violy nebo violoncella. V druhé polovině dostane skladba nádech velmi intenzivní a dravé skladby, která by snad neurazila ani zarytého milovníka klasické hudby. Tancechtivé posluchače určitě ještě více napne a naladí na skladby následující.

O poznání více elektroniky je použito ve skladbě Pants. Náladou se přesto drží v zasněnějších a procítěnějších polohách, které pro Orbital rozhodně nejsou cizí. Lehce zlomený rytmus dobarvuje celou skladbu do sytě modrých barev, které vás, když si album budete zkoušet přirovnat k nějakému odstínu, jistě napadnou, aniž byste znali název tohoto alba. Skladba Pants, stejně jako předchozí Transient je velmi milá a melodická záležitost, která umí pohladit a rozněžnit.

Možná by to svedla i následující skladba Tunnel Vision, ale s rázným začátkem a agresivními beaty se zvuky z úplně jiného soudku, než ve skladbách předchozích, možná ani nebudete chtít. Tunnel Vision má na to zvednout vás ze židle, nebo aspoň zbystřit vaší pozornost před další skladbou, která opět upadá do chill-outových vod, v nichž oba bratři, zdá se, našli cestu do věčných lovišť. Lost je zvukově více progresivnější než třeba Pants, splňuje ovšem stejný účel a při poslechu dokáže navodit příjemnou relaxační atmosféru, která se v podzimních večerech ve dvou bude určitě hodit.

You Lot je typickou skladbou z dílny Orbital. S podobným zvukem, postupem a aranží jste se mohli setkat už na jejich předchozích albech. Zlomený rytmus, silná basová linka a zdánlivě spolu nesouvisející zvuky dávají dohromady skladbu, která se netváří, že by měla hlavní melodický motiv, přesto jej má v sobě schovaný. V tom spočívá radost z poslechu skladeb tohoto dua.

Můj úžas si Orbital také získali vkusným spojením elektroniky s někdy až výrazně infantilními hudebními motivy, které snad sebrali v nějaké dětské pohádce. Poslechněte si skladbu Bath Time a uznejte sami, jak daleko jsem od pravdy s tou infantilností. Bath Time mi připomíná skladbu Funny Break a vy, kdo jste jí zbožňovali jako já, si i tuhle novinku určitě zamilujete.

Možná byste to už ani na tomto albu nečekali, ale přesto se na něm skrývá jeden řádně taneční nářez laděný do stylu techna. Jmenuje se Acid Pants  a po tom všem, co jste už slyšeli vás vyvede poměrně z míry. BPM dost přes 140, acidové zvuky, techno rytmus gradující do úplného zběsnění podporovaný strašidelně vypadajícím vokálem, prostě úchvatná šesti a půl minutová jízda, po které asi nebudete mít chuť jen tak lelkovat doma v křesle. Pokud ale budete tohle CD poslouchat dál, asi vám nic jiného nezbude, než v tom křesle zůstat anebo si dát příjemný ploužáček. Easy Serv opět využívá podmanivě sladkého motivu a jemného beatu pro nastolení příjemně romantické nálady. Tentokrát už ale ne tolik infantilní, jako v případě skladby Bath Time, čímž nechci, aby to nějak snižovalo její hodnotu, obě skladby jsou výborné.

Na úplný závěr alba ještě jedna skladba, One Perfect Sunrise. A koho potěšila skladba Acid Pants, bude mít radost i teď, i když už nejde o tolik zběsilou jízdu. Naopak. One Perfect Sunrise je příjemnou taneční skladbou, která spojuje jemný tranceový rytmus s éterickým vokálem. Někomu se to bude zdát zbytečně komerčně zamřené, ale na závěr alba si myslím, že jde o vkusnou tečku za érou Orbital a alespoň nám po nich zbude vzpomínka, že jejich hudba byla především určena na parkety všech tanečních klubů po celém světě, což na jejich definitivně posledním, modrém albu, nebylo až zase tolik znát.

Z posledního alba Orbital je cítit, že už se nesnaží na poslední chvíli utvořit nějaký zajímavý experiment a spíše se drží již ověřených zvuků a formulí, jakýmiž se proslavili už dříve. Nejvíce to je poznat z páté skladby You Lot nebo z šesté Bath Time S podobnými skladbami se setkáte snad na všech z jejich posledních alb. A hlavní zvuky, které v těchto skladbách najdete, vyhledáte zpětně také. Ono je také kumšt udělat staronovou skladbu tak, aby fungovala jako zcela nová a myslím, že se to bratrům Hartnollovým povedlo. Nejspíš nechtěli riskovat s převratným materiálem a raději volili cestu vzpomínkového alba na léta minulé. Přesto se musí ocenit, že neskončili suše výběrem svých hitů, jako to dělá většina kapel. Osobně jsem s výsledkem jejich posledního alba velice spokojen a jediné, co mě štve je, že už od nich nejspíš nic nového neuslyším. Na druhou stranu, spousta kapel to nevydrží a vrací se opět na koncertní pódia a za mixážní pulty. Nechme se tedy překvapit, zda jsme o Orbital slyšeli definitivně naposledy.
 
Hodnocení: 90%

Orbital – Blue Album
Čas: 51:59
label: Orbital Music Ltd.
kat.č.: orbitalCD001
Info: www.loopz.co.uk