dMIT.RY: "Nehraji tak, abych se zalĂ­bil..."

Na úvod jedna zahřívací otázka... Jak sis užil svátky? Nadělil ti Ježíšek nějaké zajímavé hudební dárky?

Ani ne, já Vánoce moc neřeším. Desky, potažmo hudbu, si kupuji pravidelně každý měsíc, takže to ani neberu jako dárek. Ale pořídil jsem si domů nový mix a bedny, jelikož ty staré už nebyly ve zcela ideálním stavu, a tak jsem je předal dál mladšímu bráchovi, který je ještě využije.

Odchytili jsme tě na rozhovor zrovna po cestě do rádia Punctum, ale kde jinde tě ještě můžeme pravidelně slýchávat a vídávat?

Kromě hraní jednou měsíčně na Punctu, se ob měsíc vyskytuji na londýnském rádiu Radar s tím, že tu show samozřejmě nahrávám tady v Praze... Co se klubovek týče, tak mám několik pravidelných i nepravidelných akcí různě po Praze. Tou hlavní je rozhodně Mutations, která se odehrává v Crossu. V únoru proběhlo 15. pokračování a za tu dobu jsem měl možnost na ní uvítat mnoho skvělých jmen, jako byl například Florian Kupfer, Facta, Mutual Attraction, WEN, Parris nebo Credit 00. Dalším počinem je SoulSpeek, který děláme společně s XYZ Project a Good Vibes v Ankali, a na červen chystáme třetí pokračováni na stejném místě. Dále je tu čistě lokální záležitost Rytm Sektion v Chapeau Rouge a pravidelné hraní v Groove Baru, kde se s kolegou Ottou aka Ol-wiz starám o komplet booking. Koncem března ještě startuji mini noc v letenském Wildtu s názvem Common Practice, kam si plánuji zvát kamarády a známé z okolních zemí, kteří mi jsou hudebně i povahově blízko.

V našem starším rozhovoru jsi zmínil, že jsi nejdříve býval mladým raverem a z něj se teprve vyvinul v DJe. Jak ses vyvíjel hudebně? Máš vlastně nějaké hudební vzdělání?

Nemám... Žádné hudební základy v naší rodině vůbec nebyly, ani u prarodičů, takže rodiče se sami diví, jak jsem k tomu přišel. Když jsem byl ještě na základce, tak jsem poslouchal klasicky eurodance. V té době vysílali na Zlaté Praze pořad věnovaný klubové hudbě a připadalo mi to hrozně zajímavé. Bohužel ho tenkrát dávali docela pozdě, takže mě rodiče vždycky posílali spát. Jednou tam běžela reklama na nějaké mix CD od DJe Mania "House Party 10", nebo "11" se to, myslím, jmenovalo, a ohromně se mi líbila hudba v podkladu té reklamy. Druhý den jsem se šel do hudebního obchodu v Modřanech zeptat, jestli tam to CD nemají. Chodil jsem tam pak každý den si to poslechnout znovu a znovu. Po týdnu na mne paní prodavačka už docela divně koukala... :) Když jsem si pak tu kazetu následně koupil (měl jsem jen walkmana), tak jsem ji poslouchal několik dní non-stop a zkoumal jména na bookletu. Snažil jsem se přijít na to, kdy který track začíná, protože DJing mi v té době ještě moc neříkal a mixtape byl pro mě nový formát.

A kdy to tak bylo? Taková mix CD se už hodně dlouho neprodávají, to muselo být ještě v dobách, kdy vycházel Tripmag...

Bylo to v roce 1999, a mně bylo čtrnáct. O Tripmagu jsem tenkrát ještě vůbec nevěděl, dozvěděl jsem se o něm právě z té kazety. Byli na ní napsaní různí sponzoři a partneři, časopisy, weby a rádia. Takhle jsem právě objevil Radio 1, Živel, Tripmag, Techno.cz, Rave.cz - prostě tohle všechno. Zašel jsem pak do internetové kavárny a tam jsem se do toho všeho ponořil. Určitou roli v tom sehrál i DJ Subgate, protože jsme spolu chodili na stejnou základku. Scházeli jsme se po škole na streetbalovém hřišti a postupem času zjistili, že máme hudebně relativně blízko. Subgate mě do toho zasvětil - spolu jsme šli na mou úplně první halovku Massive, která se odehrávala v hangáru vedle letiště Ruzyně. Hráli tam tenkrát Space DJz, Timo Maas a už ani nevím, kdo ještě. Bylo to hodně euforický, tisíce lidí, naprosto šílený!

Jak bys popsal svůj hudební vývoj? Zapařil bys dneska na hudbu, na který jsi tenkrát začínal?

Na to, co jsem tenkrát poslouchal, tak úplně v klidu, protože to byl úplně klasický house, co hrávali DJové jako Loutka nebo Chris Sadler. V té době to byla super muzika na světové úrovni. Taky techno, které tu hráli Agent, Toky, Dalo, tedy to, co se dnes prezentuje jako ta tvrdší odnož, ne to berlínský. Po Dalových deskách se dnes lidi opět shánějí, protože představují takový ten tvrdý perkusivní zvuk, který se v poslední době vrací.

Z tvých setů je očividné, že se zaměřuješ na hodně žánrů, ale dnes jsi spíš už takový "deepovější", ne?

Jak kdy, záleží na bookingu a konkrétní akci. Techno poslouchám, kupuji a hraji pořád. Samozřejmě sbírám i deep house, dubstep nebo UK bass (takový ten hybrid mezi technem a bass music). Když jsem začínal hrát, tak jsem hrál indie disco, fidget house, nu-rave, takže já byl vždycky takový hodně rozvětvený.

Takže minimálně z DJského pohledu tam k určitému vývoji došlo...

Když se budeme bavit čistě o DJské fázi, tak určitě. K hudbě, co jsem hrál první 3-4 roky, tak k té se vlastně ani vrátit nedá, protože ji dnes nikdo neprodukuje. Fidget house, nu-rave a indie disco jsou v podstatě mrtvé žánry...

A co ty a produkce? Nechystáš se náhodou zabrousit i do této domény?

Nějakých sedm let zpátky jsem takové tendence měl a zkoušel produkovat. Tenkrát jsme si s klukama pronajali v Nuslích unimobuňku a udělali si v ní takovou zašívárnu, jakoby studio. Kamarádi, co dělali drum´n´bass, už byli v produkci s Abletonem zručnější, a tak jsme se tam od nich učili a zkoušeli něco vyprodukovat. Ze začátku jsme tam chodili celkem pravidelně, ale vůbec mě to nechytlo - sedět za tím monitorem a klikat kostičky... Možná, že s mašinama by mě to bavilo víc. Po čase jsem uznal, že mě spíš naplňuje hudbu objevovat, hrabat se v tom a nacházet nový vlivy. Ta produkce nějak nebyla pro mě. Ale když chceš prorazit, tak musíš produkovat - udělat nějaký hit a vyjít na labelu - to ti pak může tu cestu značně urychlit.

Takže být jen DJ dnes už nestačí? Jde dnes na scéně vlastně prorazit bez pomoci "staré gardy"?

Pořád tu jsou ještě výjimky typu Jackmaster, Ben UFO a další, ale je pravda, že ti fungují o dost déle, vedou úspěšné labely a počáteční respekt u některých z nich pochází ze začátků pirátských rádií v UK. Takže ano, dneska se prosadit čistě jako DJ, obzvlášť na nějaké širší úrovni, je těžší. Zároveň jsou tu ale lidé, kteří rozjedou úspěšnou rezidenci, nějaký velký mejdan. Například lidi kolem kijevské párty CXEMA, akci, o které se pak začalo všude psát. Třeba Resident Advisor označil Kijev za nový Berlín a bla bla bla... Díky tomu teď mají členové téhle party booking po celé Evropě od Berlína přes Londýn, Paříž a další metropole... Za to si zaslouží velký respekt! Spousta takových skupin se teď objevila, protože se zase začalo vracet techno, a přišly se správným konceptem ve správný čas. Před nějakou dobou to začalo ve světě nabírat na obrátkách a i tady se objevily seskupení jako Polygon, nite_vibes a další, které na to navázaly, získaly si slušné postavení na místní scéně, a ví se o nich i v zahraničí! Je to takový kolotoč, který se točí pořád dokola a stačí jen naskočit na ten správný vagon ve správný čas. Postupem času se to mění - naskočíš včas, můžeš s tím mít úspěch, ale potom je třeba problém to udržet. Návštěvnicí začnou mít větší a větší očekávání, ale ty to už třeba nechceš víc nafukovat... Jsou tu ale i tací, kteří naskočí pozdě a pak už to není ono. Také jsem míval období, kdy se toho zase tolik nedělo, měl jsem méně hraní a tak, ale pokud je člověk na scéně aktivní, setrvá a něco dělá, tak se dřív nebo později prosadí a zapíše do paměti lidí.

Jak vlastně hraješ? Digitálně z PC/CD, nebo se držíš striktně analogu?

Asi před třemi roky jsem se dostal do situace, kdy začala vycházet spousta hudby výhradně na vinylu a nedala se sehnat digitálně v hratelné podobě. Nebavilo mě hrát vinyl ripy a tak jsem se dostal do stádia, kdy jsem si začal kupovat desky a při tom hrál přes Traktor Scratch, abych mohl více trénovat. Poslední dva roky je většina mých setů převážně stavěná na deskách a po sedmi letech na digitálu je to velmi příjemná změna.

Jak si připravuješ sety a jaká je tvoje strategie před párty?

Dost se to změnilo. Když jsem ještě hrál digitálně, řekl bych, že jsem se připravoval víc. Tracky jsem si poctivě chystal v Traktoru, třídil žánry, tagoval a podobně, a ani jsem si nemusel udržovat nějaké playlisty na hraní. Stačilo jít na párty s nějakou ideou a díky tomu, že jsem měl všechnu hudbu na disku a hezky otagovanou, tak jsem v ní mohl krásně vyhledávat. Když jsem začal kupovat desky, tak jsem se na tohle úplně vykašlal. Momentálně mám s sebou akorát flashdisk s aktuálními promo tracky a digi nákupy. K tomu kombinaci nových desek, které se na ten aktuální gig hodí, plus vyhrabu nějaký starší kousky. Výběr samotných desek pak probíhá poměrně rychle - mám je roztříděné dle stylu a nálad a zatím se v těch 900+ kusech celkem orientuji. Hodně tomu pomáhají obaly, to u digitálu prostě nefunguje.

Co vlastně nejlíp funguje na parketu? Připravuješ si na párty do bagu vždy nějaké prověřené "tajné zbraně", nebo hlavně to nejnovější co zrovna máš?

Tak ony kolikrát ty "promáče", co mám, bývají tracky, které se tím hitem teprve stávájí, nebo už jsou. Pak třeba nějaký starší provařený house typu Strictly Rhythm apod. A když je to house gig, tak si vezmu bootlegy, nebo edity starého disca. Opravdu záleží na situaci.

Takže nemáš nějakou svou škatulku "nouzových tracků", kam saháš, když je třeba zachránit párty?

Ne, abych se upřímně přiznal, tak nejsem žádný tzv. "crowd pleaser". Jestli se to někomu nelíbí, tak to neberu jako svůj problém. Nehraji tak, abych se zalíbil. Hraji, abych lidem prezentoval to, co si myslím, že by měli poznat.

Jaký je tvůj názor na českou klubovou scénu? Zdá se, že se vedle D´n´B začíná zpětně prosazovat techno a house. Myslíš, že se ten rozdíl začíná srovnávat, nebo je to jen zdání, které vytváří to velké množství párty turistů v Praze?

D´n´B je tu samozřejmě pořád na prvním místě a asi hodně dlouho bude, možná napořád, ale rozhodně jde scéna poslední tři roky hodně nahoru! Turisté tvoří velkou část, takže nerozumím lidem, co s tím mají problém. Část těch turistů sem samozřejmě jede, protože je to tu levné, můžou se tu velice lacino "zabavit", ale upřímně - spousta těch lidí např. z Anglie má podstatně větší přehled o klubové muzice než kdokoliv tady. Jsou to klubeři jako kdokoliv jiný, a tvoří velkou část tanečního parketu v libovolném klubu v Praze. Nebýt jich, tak je to tady podstatně víc mrtvé, protože místní návštěvníci ty kluby dostatečně nezaplní...

Z tohoto pohledu by se skoro dalo říci, že tvůj label Neo Violence působí v tomto směru až osvětovým způsobem s žánry, které spíš ocení zahraniční publikum. Jakou strategií se řídíš při výběru interpretů pro label?

Původní záměr labelu byl světu prezentovat, co se děje tady, ale bohužel producentů je tu tak málo, že nevytvoří dostatek zajímavého obsahu. Takže současná strategie je založená čistě na tom, že mě musí zaujmout hudba. Když mi někdo něco pošle, nebo se s někým dám do řeči, a jemu se zalíbí, co dělám já, a mně to, co dělá on, slovo dá slovo a je z toho release.

Jak řešíš finanční stránku labelu?

Všechny releasy jsou dělaný na základě zisku z prodeje. To je zároveň i příčina, proč se zaměřuji na novější jména, kterým se snažím poskytnout platformu, kde můžou poprvé okusit proces vydání na labelu - ať už se jedná o vydání na vinylu, nebo digitálně. Když tedy objevím někoho, jehož zvuk se mi líbí, a mám pocit, že stojí za to ho ukázat světu, tak se mu snažím poskytnout příležitost. Častokrát bývám jedním z prvních, kdo mu tuto příležitost dal.

Takže raději objevuješ nové talenty... A co větší jména? Ta mají asi trochu jiné nároky, že?

Snažím se samozřejmě občas oslovit někoho známějšího, ale ti většinou mají nějaký svůj rozvrh. Vyžaduje to pak více času a celé je to mnohem komplikovanější i z produkční části. To domlouvání a plánování všechno zbytečně prodlužuje... Když je to někdo méně známý a rovnou pošle materiál, tak je to potom hodně rychlé. Tenhle systém mi vyhovuje, a proto upřednostňuji novější jména.

Když bookuješ hosty na akce, tak jsou v tom podobná kritéria?

Samozřejmě jde primárně opět o hudbu a vybírám převážně na základu vlastního vkusu. Kdybych si měl zvát interprety, kteří přitáhnou skutečně velké množství lidí, tak by to celé vypadalo úplně jinak. Také ale záleží, jestli je to akce, kterou platíš z vlastních peněz, nebo je financovaná klubem. Potom je samozřejmě rozdíl, jak s těmi penězi pracuješ, a co si můžeš dovolit.

Je ti nějak zasahováno do organizace, když se jedná o akci financovanou klubem?

Naštěstí se mi to zatím nestalo, doposud ta spolupráce fungovala na 100%. Samozřejmě byly akce, který na sebe nevydělaly a dopadly blbě, ale zase byly jiný, které to vyvážily zpátky.

Neo Violence byl ze začátku spíš blog a pártylist... Jak se z toho vlastně stal label?

Facebooková stránka Neo Violence existuje od roku 2009. Snažil jsem se tenkrát na ni umisťovat exkluzivní download, tedy jeden track měsíčně, který by byl dostupný pro fanoušky zdarma po dobu toho měsíce. Na konci roku jsem potom všechny tracky dal dohromady a vydal jako první kompilaci. V průběhu toho roku mě navíc oslovil jeden finský label (Top Billin) s nápadem sestavit česko-slovenskou kompilaci, kterou jsme následně vydali. Pak ještě následovala jedna kompilace společně s Beef Records. Od toho momentu mi začalo chodit víc demo nahrávek, a tak jsem si řekl, že zkusím rozjet label.

To je vlastně i hodně podobný případ současné vycházející hvězdy Bicep. Co si myslíš o jejich úspěchu? Nemyslíš, že teď trochu ztratí "duši", když prorazili?

Původní Bicep mě bavili hodně - byli to selektoři a hráli fakt zajímavé věci, tedy kombinaci syrové house music, garage a acidu. Jejich blog jsem tenkrát hodně sledoval. I nyní mne některé jejich sety baví - například aktuální Essential Mix! Naopak mě ale zase tolik neoslovilo jejich debutové album, proto jsem velice zvědavý, co předvedou v Roxy. Z nějakého důvodu tam spousta velkých jmen nakonec hraje jinak, než od nich slyšíš z jiných setů. Pravdou ale je, že dnešní Bicep už jsou na úplně jiné úrovni, tedy hrají na velkých pódiích a to často vede k nutným kompromisům, co se týče výběru hudby.



Proč vlastně název Neo Violence?

V té době, to bylo v podstatě rok po tom, co jsem začal hrát, jsem byl hodně nespokojený se stavem scény a hrál jsem hodně agresivní zvuk. Těch 8-9 let nazpět to tady byla doopravdy tragédie. V podstatě se téměř nic nedělo, nebylo kam chodit. Byly dvě akce za měsíc, kam jsi šel a to bylo všechno. Opravdu dost mrtvo, tedy alespoň z mého pohledu. Takže jsem se snažil přijít s nějakým názvem pro svoji platformu. Mělo to vyjadřovat vztek či nespokojenost a zároveň novotu, a tak vznikl název Neo Violence. I když to aktuálně už ne zcela vyjadřuje tu podstatu, pořád je tam určitá souvislost, pořád jsem takový bručoun. :) Ale snažím se za něco bojovat svým vlastním způsobem, což může působit agresivně nebo otráveně.

Label, promotérství, hraní, Facebook blog - to je spousta práce a energie. Dá se tím vším vlastně uživit?

Rozhodně se tím uživit nedá. Jsou měsíce, kdy tím zaplatím například nájem a obživu, ale jsou i měsíce, kdy nezaplatím ani ten nájem. Bylo období, kdy jsem si asi půl roku mezi pracemi dával trochu oraz a zkoušel, jaké by to bylo si DJingem vydělávat. Musel jsem ale souhlasit i s hraním, které bych za normální situace nebral. Takže upřímně, nechtěl bych se takhle živit. Buď bych se musel dostat na úplně jinou úroveň, nebo jak jsem zmiňoval výše, musel bych prorazit s vlastní velkou akcí, která by vytvořila dostatečný kapitál. Nakonec jsem tedy spokojený se současnou situací - mám práci a hudba pro mne zůstává zdrojem nadšení a ne obživy.

Rok 2017 je za námi... Jak ho zpětně hodnotíš? Prozradíš nám, na co se můžeme od tebe těšit v roce 2018?

2017 byl dobrý rok, opět se objevilo pár zajímavých lidí jak na lokální scéně, tak i celosvětově. Otevřelo se Ankali, kterému hodně fandím. Pro mne osobně jsou poslední 2-3 roky vcelku stabilní, protože s tím zvukem, co hraji, se tady v Čechách dál asi ani dostat nejde. Měl jsem ale i pár zajímavých zahraničních hraní - Stockholm, Berlín, vídeňský klub Grelle Forelle, kde jsem si už dlouho chtěl zahrát. V Polsku jsem měl možnost odehrát hned v několika městech. Takže to beru jako úspěch - vždycky je fajn vypadnout někam pryč. Také jsem si v létě konečně zahrál na Bukanýru až do rána, což jsem měl delší dobu na svém seznamu pražských "must do", jelikož to tam má velice osobitou atmosféru. Jak už jsem zmínil dříve, v březnu startuji novou residenci ve Wildtu. Nebude se jednat o nic velkého, protože ten prostor je malinký, tak maximálně pro 50 lidí, ale je skvěle udělaný. Konají se tam dobré akce už teď a v létě tam mají super zahrádku, takže v tom vidím určitý potenciál. Navíc bydlím hned vedle, takže to mám 5 minut pěšky. Akce Mutations a SoulSpeek budou určitě pokračovat, a věřím, že se naskytnou i další jednorázové spolupráce a párty v podobném duchu. Už 24. března to bude například showcase moskevského labelu Gost Zvuk v klubu FAMU, který děláme společně s LAZY DJ a ONYX. Nebo 6.4. akce Radia Punctum v Thereminu na žižkovském nádraží, kde zahraje vynikající Harmonious Thelonious. Navíc jsem právě podepsal smlouvu s jednou francouzskou bookingovou agenturou. To je pro mne nová věc, takže se snažím z toho nebýt zase moc nadšený, protože si nemyslím, že by se mi kvůli tomu začaly ve světě otevírat nějaké dveře. Uvidíme, s čím ten agent přijde. Dál budu samozřejmě pokračovat s labelem - venku je již čtvrtý díl vinylového sampleru a chystám pátý. Připravuje se každoroční free download kompilace a několik EPček. Co by to ale chtělo, je nějaký další nový menší klub. Ankali je super, ale bohužel od té doby, co se zavřelo Neone a v MeetFactory se z nějakého důvodu přestaly pořádat klubové akce, tak prostoru ubylo, ale zájemců a nápadů je čím dál více...

Na závěr ještě zpátky k muzice. Dokázal bys mi z hlavy takhle doporučit pro naše čtenáře 3 nejzajímavější objevy, na které jsi v poslední době narazil?

Asi nejvíce mne v poslední době zaujal release od zatím neznámého projektu Persona Service na labelu Cellar Door. Dále to rozhodně bude producentka RAMZi, jejíž ethno-ambientní releasy na labelech jako Mood Hut, Stasis nebo 12th Isle poslouchám a hrávám poměrně často. A jako třetí objev bych zmínil label Tone Dropout, který hodně odkazuje na ranou rave scénu.

A naopak - dokázal bys dát dohromady 3 věci, které tě provází celou tvojí DJ kariérou a prostě ne a ne zestárnout?

DJsky se snažím prezentovat hlavně novou produkci a ke starším věcem se obracím výjimečně, takže se nedá říci, že by existovala skladba, ke které bych se ve svých setech po dobu těch deseti let vracel. Zároveň se ale jako posluchač prohrabávám spoustou starší muziky, takže vyberu 3 staronové objevy a favority: Peyote - "I Will Fight No More", Theo Parrish - "Lights Down Low (This One Mix)", BFC aka Carl Craig - "Galaxy".

Díky moc za rozhovor a brzy na slyšenou ať už na vlnách rádia Punctum nebo na některém z tvých večírků.

Ptal se rudy v lednu 2018.

foto: archiv

Sledujte také:

dMIT.RY Facebook

dMIT.RY SoundCloud

Neo Violence Facebook

Neo Violence Bandcamp

Neo Violence SoundCloud